Nabídka
Přeskočit na postranní nabídkuPřeskočit na horní nabídku

Autismus – poruchy autistického spektra (PAS)

Autismus je celoživotní vrozená neurobiologická porucha, u některých jedinců z části genetická porucha, je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Slovo autismus pochází z řeckého slova αυτός (autos), což znamená „sám,“ a je automaticky spojováno se symptomem uzavřenosti. Autismus patří mezi pervazivní vývojové poruchy, nověji se užívá i termín poruchy autistického spektra (PAS). Autismus je poruchou, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, která je diagnostikována na základě projevů chování jedince. Konkrétně jde o porovnávání vývoje kognitivního vnímání pacienta, v důsledku prožívaní různých situací, slouží k tomu takzvaná základní diagnostická triáda problémových oblastí vývoje u poruch autistického spektra. Hodnotí se především jeho následné chování, jak dokáže jedinec přijímat dané skutečnosti a vyrovnává se s nimi. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Člověk s poruchou autistického spektra nevidí okolní svět, tak jako zdraví lidé. Nedokáže rozlišit skutky dobrého úmyslu od špatného, což má často za následek, že na běžné podněty a situace reaguje nezvyklým způsobem, dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá.

Jedinci s autismem mívají výrazné potíže ve vývoji řeči, ve vztazích s lidmi a obtížně zvládají běžné sociální dovednosti. V posledních letech zaznamenáváme vysoký nárůst tohoto onemocnění. Uvádí se, že jedno dítě ze sta trpí nějakou formou autismu a v naší zemi žije až 90 000 lidí s autismem. Výrazně se zlepšuje diagnostika od našich dětských psychiatrů, však v České republice se o této problematice ví velice málo, začíná se o ní mluvit a učíme se s ní pracovat. Ale bohužel tím, že o autismu mluvíme, jeho problematiku neřešíme, jen máme pocit, že se něco děje, ale jsou to právě pedagogičtí pracovníci, kteří nedokáží s dětmi s poruchami autistického spektra pracovat a dostatečně komunikovat s asistenty pedagoga a rodinou dítěte. Přínosem jsou projekty spolků a organizací na podporu rodin s autismem. o to se snaží i náš spolek Autis‑HB z. s. v Havlíčkově Brodě, který pracuje s rodinami dětí a osob s PAS.

Absolutní indikace pro doporučení dalšího vyšetření

  • Do 12 měsíců nežvatlá
  • Do 12 měsíců negestikuluje (neukazuje, nemává na rozloučenou)
  • Do 16 měsíců neužívá slova
  • Do 24 měsíců spontánně neužívá věty
  • Ztráta jakýchkoli jazykových nebo sociálních schopností v jakémkoli věku

Každé dítě s diagnostikovanou poruchou autistického spektra je jiné, u žádného se nevyskytují všechny symptomy

  1. První symptomy autismu zaznamenány až po třetím roce života. Tato situace byla popisována jako vzácná, ale vzhledem k různorodosti příčin vzniku autismu možná, setkáváme se s ní zejména u dětí s Aspergerovým syndromem.
  2. Abnormní vývoj je zaznamenán ve všech třech oblastech diagnostické triády, nicméně způsob vyjádření, tíže a frekvence symptomů nenaplňují diagnostická kritéria.
  3. Však jsou popisovány symptomy zcela obrácené, přirozený vývoj do tří let a následný prudký pokles všech kognitivních dovedností.
  4. Autistické chování se přidružuje k těžké a hluboké mentální retardaci. Jedna oblast z diagnostické triády není výrazně narušena.
  5. Můžeme pozorovat některé symptomy jednoznačně typické pro autismus, nicméně mentální věk je natolik nízký, že míra komunikačního nebo sociálního deficitu nemůže být v ostrém kontrastu s celkovou mentální úrovní.
  6. V případě dětí s Aspergerovým syndromem, bývá vývoj zejména od předškolního věku velice rychlý, výborně se učí všemu novému, občas dochází k narušení vývoje, jemné nebo hrubé motoriky.
  7. Ve všech případech poruch autistického spektra je vždy narušeno sociální vnímání, představivostí a sociální integrace, dále v oblasti komunikace.

Dětský autismus

Autismus doprovází specifické vzorce chování dítěte, stupeň závažnosti poruchy bývá různý, od mírné formy, projevující se s menším množství symptomů až po těžkou, kde se nahromadí velké množství symptomů. Čím více symptomů, které se u dítěte projeví vede k těžším projevům poruch autistického spektra. Tyto problémy se musí projevit v každé části základní diagnostické triády, tedy kombinacím několika faktorů, společným znakem jsou poruchy sociální interakce, problémy v oblasti verbální i neverbální komunikace a narušená schopnost představivosti, která se projevuje neobvyklými nebo omezenými, mnohdy stereotypními rituály, aktivitami nebo zájmy. Toto vše vede dítě s autismem do role cizince, někdy může se nám zdát jako osoba z jiné planety, která nerozumí okolí, ve kterém musí žít. Náš svět je pro něj přesložitou skládankou, jejíž díly do sebe nezapadají. Člověk s autismem své naučené dovednosti nezvládá aplikovat v nově vzniklých a neustále se měnících situacích pro nás tak běžného života. Za hlavní příčinu poruch autistického spektra jsou považovány vrozené abnormality mozku. Autismus je v podstatě syndrom, který se diagnostikuje na základě projevů chování daného dítěte, vyhodnotí se vážnost poruch určitých mozkových funkcí, které způsobují, že dítě nedokáže správným způsobem vyhodnocovat informace (senzorické, jazykové). Projevuje se buď od dětství nebo v raném věku (do 36 měsíců).

Atypický autismus

Děti s atypickým autismem mají některé oblasti vývoje méně narušeny než děti s klasickým autismem, může se jednat o lepší sociální či komunikační dovednosti nebo chybí stereotypní zájmy. U těchto dětí se dříve mluvilo o tzv. autistických rysech, řadily se sem děti, které nebylo možné dostatečně identifikovat, protože se nedaly zařadit do jedné diagnózy. Vývoj dílčích dovedností je u těchto dětí značně nerovnoměrný. Z hlediska náročnosti péče a potřeby intervence se atypický autismus neliší od dětského autismu. Ročně se v České republice narodí zhruba 100–150 dětí s atypickým autismem. Tuto diagnózu psychiatři použivají, jestliže porucha nesplňuje kritéria pro dětský autismus a liší se tím, že se objevuje až po dosažení tří let věku dítěte, nenaplňuje všechny tři okruhy diagnostických kritérií. Děti s atypickým autismem mají některé oblasti vývoje méně narušeny než děti s klasickým autismem, může se jednat o lepší sociální či komunikační dovednosti nebo chybí stereotypní zájmy. Vývoj dílčích dovedností je u těchto dětí značně nerovnoměrný. Z hlediska náročnosti péče a potřeby intervence se atypický autismus neliší od dětského autismu.

Aspergerův syndrom

Sociální abnormality nebývají u tohoto syndromu tak výrazné jako u autismu. Tento typ vývojové poruchy popsal již v roce 1944 vídeňský psychiatr Hans Asperger. Děti s Aspergerovým syndromem mívají obdobné problémy jako děti s autismem. Nevím, zda je výhodou či nevýhodou, že většinou jejich vizáž je stejná jako běžných dětí. Intelektově jsou dobře vybavené, některé jsou i výrazně nadané. Základním znakem je egocentrismus provázaný malou nebo žádnou schopností či snahou o kontakt s vrstevníky a okolním světem, někdy se upínají na osobu blízkou například matku. (naučí se samy číst, rozeznávají brzy číslice či písmena, umí citovat z encyklopedií, hrají šachy, ovládají počítač, mají vynikající mechanickou paměť). V pěti letech odpovídá slovní zásoba a schopnost vyjadřování věku mnohem starších dětí. Řeč některých dětí je příliš formální a připomíná mluvu dospělých. Je pro ně typické detailní, spisovné vyjadřování, touží komunikovat pouze o předmětu svého zájmu, někdy až přes příliš – neznají hranici vhodnosti. Mají velkou slovní zásobu, znají nazpaměť nejrůznější předpisy nebo definice a udivují přesnou a komplexní odbornou terminologií, ne všichni dovedou definovat význam některých slov, ani je používat správně ve větě. Jejich řeč má podivnou intonaci, tempo je zrychlené či zpomalené, též se setkáváme s koktání, zadrháváním, kdy jedinec nestíhá vyslovit tok svých myšlenek. Typické jsou zvláštní zájmy obsesivního charakteru (např. učení dlouhých textů, studování jízdních řádů, telefonních seznamů, sledování určitých televizních programů, počítání…). Děti s Aspergerovým syndromem mívají problémy v chápání sociálních situací, obtížně se vžívají do myšlení a pocitů druhých lidí, všechny vyslovené a vnímané věty berou tak jak znějí, málo kdy v nich hledají jiný význam. V komunikaci mají potíže především pochopit humor, ironii, metafory, nadsázku. Do kolektivu vrstevníků se zapojují s obtížemi, patří mezi samotáře nebo se chovají natolik odlišně, že nejsou ostatními dětmi přijímány. Často bývají velmi neobratné, mívají potíže s psaním a tělocvikem. Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem je velmi obtížná, frekventovaně se vyskytují vývojové poruchy chování, hyperaktivita, poruchy pozornosti a nedostatečná kontrola emocí. V dospívání mohou trpět depresemi, mají sklony k sebepodhodnocování. Dávají přednost osamělým aktivitám a komunikují s ostatními lidmi v pro mnohé zvláštním způsobem, v dnešní době elektonické rádi komunikují s lidmi přes internet, což jim nečiní takové obtíže. Jsou často velcí puntičkáři někdy však jen na druhé, od kterých vyžadují naprostou přesnost dodržování pravidel. Sociální naivita, důsledná pravdomluvnost, šokující poznámky, se kterými se děti nebo dospělí obrací na neznámé osoby, patří rovněž k charakteristickým projevům Aspergerova syndromu. Často nerozeznají obličej nebo nedokáží jméno spolužáka přiřadit k danému obličeji, často tak nastávají situace, že nepozdraví a bývá tak osočen z nevychovanosti, ale Aspengeři často si jen nejsou jistí a pokud nemají si jak ověřit informace, raději nijak nereagují. U lidí s Aspergerovým syndromem bývá především postižená hrubá motorika, jedinci jsou motoricky neobratní, mají problémy naučit se jezdit na kole, plavat, bruslit, lyžovat. Intelekt bývá zachován, však není pravidlem, že intelekt musí být nadprůměrný, i když v mnohé případy tomu nasvědčují.

Dezintegrační porucha

Projevy této poruchy autistického spektra se projevují po dosažení dvou let dítěte, do té doby vývoj dítěte probíhá tak jako u každého jiného dítěte. Vývoj je prokazatelně v normě a to ve všech oblastech kognitivních funkcí, tzn. že dítě ve dvou letech mluví v krátkých větách, sdílí pozornost, přijímá a iniciuje sociální kontakt, gestikuluje, je přítomna napodobivá a symbolická hra. Nástup poruchy je udáván mezi druhým a desátým rokem věku, nejčastěji se objevuje mezi třetím a čtvrtým rokem. Zhoršení stavu může být náhlé nebo může trvat několik měsíců a je vystřídáno obdobím stagnace, nastává z neznámé příčiny regres v doposud nabývaných schopností a začíná se objevovat autistické chování, mentální retardace. Dítě se zhorší v komunikačních a sociálních dovednostech, často nastupuje chování zcela typické pro autismus. Po tomto období může, ale také nemusí, nastat opětovné zlepšování dovedností. Normy není již nikdy dosaženo. Epilepsie se vyskytuje u dětí s dezintegrační poruchou častěji okolo 70 % než u dětí s dětským autismem je to cca 30 %.

Rettův syndrom

Rettův syndrom se vyskytuje pouze u žen, poprvé byl popsán Dr. Andreasem Rettem v roce 1965. Jedná se o syndrom doprovázený těžkým neurologickým postižením, které má pervazivní (všepronikající) dopad na somatické, motorické i psychické funkce člověka. Příčina syndromu je genetická, zcela nedávno byl lokalizován gen odpovídající za vznik poruchy na distálním dlouhém raménku X chromozomu. Raný vývoj je zřejmě normální do 6., maximálně 18. měsíce věku dítěte. Od roku 2001 se diagnostikuje Rettův syndrom na základě genetického vyšetření i v České republice. V době po 18. měsíci nastává období stagnace a regrese, během kterého dítě ztrácí všechny nabyté dovednosti – jak pohybové, tak jazykové a poznávací. Rovněž dochází ke zpomalení růstu hlavy. Zvláště charakteristická je ztráta funkčních pohybů ruky. Rettův syndrom je progresivní choroba, jeho projevy jsou často velmi těžké, v oblasti motoriky zaznamenáváme různou míru ztráty úchopových schopností rukou a jedinci končí na invalidním vozíku nebo upoutáni na lůžko. Dívky, které přesně splňují diagnostická kritéria klasického Rettova syndromu (asi ⅔ dívek), u ostatních diagnostikujeme atypický Rettův syndrom (jde o mírnější formu syndromu – dívky chodí a sedí, mluví nebo chybí nějaký typický znak – například nemají menší obvod hlavičky, neprošly obdobím normálního vývoje), velice často Rettův syndrom doprovází časté záchvaty epilepsie. V České republice se ročně narodí 5–6 dívek s Rettovým syndromem

Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá.

Poruchy autistického spektra?

Tuto otázku si pokládá nejeden rodič dětí s poruchou autistického spektra, ale i mnoho lidí co se s autistou v průběhu života setká. Velice často sami sebe obviňují nebo svého partnera, že je tou příčinou, toto období trvá do doby kdy rodiče se ponoří do poznání těchto poruch a blíže se seznámí s diagnózou jejich dítěte. Ano, za hlavní příčinu poruch autistického spektra jsou považovány vrozené abnormality mozku, jedná se tedy o neurologickou poruchu, která se projevuje specificky v kognitivním vnímáním a v důsledku těchto okolností a jinakostí vnímání, dochází k narušení chování postiženého autismem.

Doposud se však nikomu nepodařilo stanovit přesnou příčinu vzniku těchto poruch. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Autismus je v podstatě syndrom, který se diagnostikuje na základě projevů chování, ideálně by měl být diagnostikován do 36 měsíců věku dítěte, u dětí s Aspergerovým syndromem diagnostika probíhá někdy později, až ve školním věku. Porucha určitých mozkových funkcí způsobí, že dítě nedokáže správným způsobem vyhodnocovat informace, které k němu přichází od okolního světa. Lidé s autismem pak mívají výrazné potíže ve vývoji řeči, ve vztazích s lidmi a obtížně zvládají běžné sociální dovednosti, převládají u nich stereotypní zájmy a rigidita v myšlení.

Poruchy autistického spektra a jejich vliv na osobní a společenský život jedince se dají ovlivnit a to dlouhodobým nácvikem jak sociálních dovedností, tak je nutné dítě naučit alespoň základním úkonům, které bude potřebovat ve svém životě, s postupem času tyto nácviky rozšiřujeme a uzpůsobujeme podle věku dítěte.

Autismus je celoživotní neurovývojové postižení, k úplnému vyléčení autismu nikdy nedochází, pouze dlouhodobým nácvikem, speciální výchova mírní problematické chování a medikace osob s poruchami autistického spektra dokáže projevy také zmírnit. Díky dlouhodobým pravidelným nácvikům je pro dítě velkým životním přínosem a dlouhodobým pozorováním byl zaznamenán nárůst IQ, zvýšení adaptability a samostatnosti.

Pokud lidé trpící autismem neměli dříve speciální přístup založený mimo jiné na hluboké znalosti dané problematiky, ocitali se někdy na psychiatrických odděleních s vysokými dávkami psychofarmak. Někdy byly děti s PAS vylučovány ze škol, do kterých však úrovní svého intelektu patřily. Tato situace už se dnes vlivem zvýšeného povědomí odborné i širší veřejnosti o tomto problému výrazně zlepšila. Díky sestavě podpůrných opatření, které jsou našim dětem poskytovány, se může škola lépe zaměřit na podporu, rozvoj a vzdělání dětí s PAS. Častým pomocníkem u dětí s PAS bývají asistenti pedagoga, kteří by měli být znalý problematiky PAS a velice dobře obeznámeni s diagnózou a doporučení poraden, které dítě se svými rodiči pravidelně navštěvuje.

Autista není jako jiný autista, nikdy nemůžeme paušálně působit na tyto jedince. PAS mohou být kombinací jiných poruch či handicapů psychického i fyzického rázu (mentální retardace, epilepsie, smyslové poruchy, geneticky podmíněné vady atd.). Je známo až 70 diagnóz, které se mohou kombinovat s autismem. Přidružuje problematické chování rozdílné intenzity, které je nepředvídatelné, a nebo naopak. Někteří lidé s autismem mají pouze mírné problémy, například pouze špatně reagují na změnu (například v rozvrhu hodin, oblékání, cestu do školy), u druhých se pozorujeme agresivním chováním vůči okolí nebo sebepoškozování, většinou však z nepochopení sama sebe, nebo okolí, též hyperaktivita, neschopnost soustředění na prováděnou práci nebo výrazná pasivita se často s autismem pojí.

Jediným obecným a prokazatelně úspěšným způsobem jak pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který ho díky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je stoprocentní šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Speciálně vyškolení pedagogové užívají nejčastěji metodiku Strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace, individualizace a strukturalizace jsou základními metodickými pilíři přístupu k lidem s autismem

Studie uvádějí 15–25 případů autismu na 10 000 narozených dětí. Potencionálně tedy žije v České republice 15–25 000 osob s autismem, tato čísla velice rychle narůstají.

Osoby s autismem v České republice často nedostaly správnou diagnózu, děti nebyly včas diagnostikované, v současné době se výrazně zlepšuje povědomí odborné i laické veřejnosti o tomto problému a zlepšuje se také diagnostika. Pokud dítě diagnózu obdrží v raném věku, existují již dnes mnohé možnosti, jak dítěti pomoci, podpořit všechny jeho schopnosti, se kterými človíček přišel na svět. S tímto odhodláním okolí, dítě podpořit, je následně možné s maximálním využití nabízené podpory, naplnit tak sny jedince s postižením PAS.

Čeho si mohou rodiče všimnout už raném věku dítěte?

Postřehy v komunikaci a postřehy v chování:

  • Nereaguje na své jméno
  • Neříká, co chce
  • Opožděný vývoj jazyka
  • Nereaguje na pokyny
  • Někdy působí dojmem, že je neslyšící
  • Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby
  • Neukazuje na dané předměty, na které ukazujete vy
  • Nemává na rozloučenou
  • Říkal(a) několik slov, ale nyní přestal(a)
  • Chybí sociální úsměv, nevyhledává oční kontakt, chybí komunikační význam
  • Raději si hraje o samotě, pouze s vybranými hračkami, co ani hračky nejsou
  • Neví, jak si hrát s hračkami
  • Neobvyklá fixace na určité hračky (neustále s sebou nosí nějaký předmět)
  • Dává přednost obsluze druhým, potřebuje dopomoc a podporu
  • Je velmi samotářský, samomluva, působí, že žije ve vlastním světě
  • Nezajímá se o ostatní děti nebo je kontaktuje, ale ne adekvátním způsobem, neumí navázat
  • Ostatní lidi dokáže ignorovat, nevyhledává kontakt s druhými osobami
  • Záchvaty vzteku, afekty z nepochopení situace a v jemu nepříjemném prostředí
  • Hyperaktivita, neschopnost spolupracovat, negativismus, pocit méněcennosti
  • Zabývá se určitými věcmi stále dokolečka, lpí na svých rituálech
  • Nedokáže odhadnout možné nebezpečí – např. na ulici
  • Špatné vnímání tepla a zimy
  • Chodí po špičkách, zvláštní pohyby těla
  • Řadí věci do řad, hledá v daných věcech systém a řád
  • Reaguje přehnaně na určité materiály, zvuky či na změny (hypersenzitivita)